“Pojďme spolu hledat a pojmenovat, kde je problém, protože teprve pak může být řešitelný.”

o mně

Jmenuji se Milena Dědková a je mi 47 let. Žiji s manželem Vladimírem a dvěma dcerami Veronikou (2007) a Laurou (2009) v Brně.

Když jsem přemýšlela, co o sobě napíšu tak jsem se rozhodla, že chci aspoň trochu a ve zkratce popsat můj životní příběh. Tak tady je:

Po základní škole jsem šla na gymnázium a po něm jsem už nechtěla jít na vysokou, protože jsem tak moc toužila postavit na vlastní nohy. A tak jsem šla hned pracovat. Moje první zaměstnání byla pozice asistentky v tehdejším Telekomu. Záhy přišla sametová revoluce a já jsem začala pár měsíců na to cestovat po Evropě. V jednadvaceti letech jsem se poprvé vdala. Svého tehdejšího manžela jsem měla ráda, ale myslím si, že jsem se spíš vdala pod tlakem toho, že v té době už byly všechny moje kamarádky vdané a já jsem měla pocit, že mi ujíždí vlak. Za dva roky jsem se zase rozvedla. Když se dívám zpátky, s tím co vím dnes, tak vidím, že toto moje manželství nemohlo dopadnout jinak. 

Poté jsem se nějakou dobu tak nějak plácala, zkoušela různá další zaměstnání a nakonec jsem po pár letech odjela do USA, kde jsem žila více než pět let. Vydala jsem se tam hlavně proto, že jsem se chtěla naučit anglicky a taky proto, že pro mě Státy byly tehdy symbol svobody. Já jsem totiž toužila po svobodě, co si pamatuji. Ve Státech se mi dařilo více méně dobře a vcelku se mi podařilo to, po čem jsem toužila. Dokázala jsem se tam usadit, najít si přátele, naučit se dobře anglicky, cestovat a poznávat nové věci. Ale po čtyřech letech jsem se jednoho dne probudila a uvědomila si, že už se tam nemůžu rozvíjet dál, a že je čas jít. Rozhodla jsem se jet zpátky do Evropy, ale místo do Česka jsem se díky mojí kamarádce, která žila v Barceloně a pozvala mě, rozhodla jet tam, protože jsem se chtěla naučit ještě španělsky. Ve Španělsku jsem se naučila jazyk, pocestovala, poznala nové věci, ale po roce jsem se rozhodla vrátit domů do Brna.

V roce 2003 jsem začala studovat tehdy Mandalu života a později Principy života® a studuji dodnes. Díky seminářům, v běžném každodenním životě zjišťuji, jak fungují různé zákonitosti. Postupně se učím jak můžu ovlivňovat moje vztahy a svůj život tak aby byl co nejnaplněnější 

V Brně jsem zůstala rok a pak jsem si našla práci v Lucembursku v Evropských institucích. Práce tam byla velmi dobře placená a získala jsem takovou existenční jistotu jako nikdy předtím. Ale paradoxně přesně tato jistota mě začala ubíjet, protože mi chyběly nové impulzy a výzvy. A tak jsem po 3 letech dala výpověď a rozhodla se, že se přestěhuji zpátky do Španělska, kde se mi poprvé velmi líbilo. Těsně před odjezdem jsem se potkala se svým manželem Vladimírem, který se rozhodl přestěhovat se mnou. Nicméně jsem záhy otěhotněla a tak jsme se rozhodli, že chceme mít děti a svatbu v Česku. Usadili jsme se v Praze. Nakonec jsme v Česku strávili tři roky, z toho dva roky v Praze a rok v Brně. Když bylo naší starší dceři dva a půl roku a mladší osm měsíců, rozhodli jsme se jet žít do Mexika na Playa del Carmen a později Puerto Aventuras, kde jsme strávili tři roky. Po třech letech života v Mexiku jsme se rozhodli zase vrátit zpátky domů do Brna a tady žijeme dodnes.